Nečekané kousky

Konečně se tu zase něco objeví :o) Za tu dobu, co jsme nepsali, se toho stalo dosti. Ale času je nějak méně... Zkusím tady sepsat vše, co nás tady za poslední dobu překvapilo.

1. Jít na lítačku
Co jsme v Brně postrádali, je tady, v přebezpečné Americe možné! (Díky ukázněným řidičům a polouzavřeným sídlišťátkům.) Děti si tady spolu volně hrají venku! Občas se někdo za někým staví, ať jde ven. Zkoumají místní zákoutí při hře na schovávanou (už objevili řeku za plotem), házejí planými jablíčky, vyrábějí blátíčko a dělají v něm cestičky, naši kluci přišli s velkovýrobou a pouštěním vlaštovek...a spoustu dalšího, o čem nemám tušení. Nedávno jsem si troufla vypustit s bandou dětí i Vítka. O něj se nebojím, spíš o majetek a životy okolosihrajících... Čekala jsem každou chvíli, že někdo přijde s pláčem...nic...hodinu...dvě...tři... Zázrak!

2. Plýtvající a dávající
Vytáčí mě tu pořád to plýtvání (jídlo, odpadky-obaly, levné čínské hračky, vše na 1 použití...). Na druhou stranu jsou Američané zřejmě mnohem víc zvyklí dávat. Na nejrůznější charitativní účely.
Jednou z "obětí" této schopnosti jsme se stali i my. Ptali se nás jedni rodiče z juda, jestli nepotřebujeme nějaké teplé věci...než to odnesou do charity. Nebránili jsme se. V judu to nějak rozšířili a jednoho dne po tréninku nám 2 rodiny snesly 2 pytle oblečení a hraček. A nejen starých, na dotrhání. Většina byla úplně nová, zjevně zakoupená pro nás. I hračky - dokonce smysluplné (hry, knížky, lego za tisíce Kč...)

3. Slow life, fast food, drive through
Americké tempo je úžasně pomalé a pohodlné. Např. pokladní v supermarketu by u nás byly dávno vyhozeny (pracují pomalu, pokecají se zákazníkem, pořád řeší nějaký problém, takže fronta narůstá...). Všichni jsou trpěliví (i ti ve frontě), přijít pozdě není problém (na což si těžce zvykám), hlavní slogan - "take it easy".
Možná znáte fast food typu drive through (jet skrz - doslova). Prostě budku s hamburgry a pod., kde nemusíte ani vylézt z auta, jen přibrzdíte u okýnka, zaplatíte...a kulturně pojíte... Ještě jsme to nezkoušeli. Musíme to do odjezdu stihnout! Co ale už nestihneme vyzkoušet, jsou "drive through" kaple v Las Vegas, kde můžete být v jakoukoli denní a noční hodinu oddáni. Stačí přijet s vyplněným formulářem, klidně v riflích, svědky vám dodají...no a jste oddáni! 2 minuty? Maximálně. No nevyužijte to! Protože tady je manželství finančně výhodnější než být single... Jedni z juda se takhle vzali. A už mají 3 děti :o)

4. Americká party
Neboli návštěva. Byli jsme pozváni k jedněm z juda. Ona je autistka (Asperger sy), on (pokud jsem správně pochopila) má bipolární poruchu (střídá se deprese a mánie). 6-letá dcera je autistka. Ovšem na nikom z nich byste to příliš nepoznali. Když jsem je poprvé uviděla v judu, byli mi podezřelí. On i ona - móda hip hop (či co), ona obrovská sluchátka na uších, on celou dobu čepici... U nás byste řekli-zastydlá puberta. Zjistili jsme, že:
- ona je o 8 let starší než on
- on je ochoten nám vozit kluky do juda, abych já mohla zůstat doma
- on si oblíbil našeho Vítka (pořád s ním řádí)
- jsou neskutečně laskaví lidé
- ve sluchátkách má ona puštěné violoncello na uklidnění, její maminka je profesionální hudebnice
- snaží se nám pomoct, jak to jen jde
No a právě oni nás pozvali na párty. Oslava medailí z turnaje :o) Upekli na ohni zeleninu (tedy připálili, ale komu by to vadilo?).  Pojedli jsme hezky z plastu. Pro děti přichystali "perfektní program" - počítačové hry - závodničky. Dospělí plkali na gauči (nic zvláštního). V ČR bych řekla - ztracené odpoledne!
Co řeknu tady a teď?
Nemám ráda americký způsob života. Ale mám ráda ty lidi! A to je cenná zkušenost.

Kdo ví, co nás tu ještě překvapí? Máme před sebou Helloween. Po vánocích největší svátek (proč!!!). Morbidní kýč :o) (Domy se velkolepě zdobí lebkami, kostlivci, hřbitůvky, pavouky apod, prý je to "fun"). Vydlabem dýni a nasajem umrlčí atmosféru: o)

See you! (Naviděnou)