sobota 9. září 2017

Cestování po městě

Jak se dostat někam po městě? Samozřejmě že autem. Silnice bývají 6-proudové, vzdálenosti obrovské. Pro pár alternativců (tj.slabší sociální vrstvy, starší mexické ženy a občas nějakého podivína) je tady MHD. Docela luxusní provoz. Město je protkáno sítí autobusových a tramvajových tras, přehledně uspořádaných do rastru severojižních a západovýchodních ulic. Jezdí v intervalu většinou 15 min. Zastávky jsou rozmístěny cca po 100 metrech. Když člověk chce vystoupit, dá znamení zataháním za špagátek. Když se nestrefí a dá znamení těsně před zastávkou, řidič ochotně zastaví (třeba pár metrů za zastávkou) a bez nadávek se rozloučí a popřeje hezký den.
Nedávno jsme zkusili doběhnout autobus, řidička už stála na semaforu za zastávkou, s úsměvem otevřela dveře...

Velmi často potkáváme v autobuse vozíčkáře. Řidič otevře dveře, vysune plošinku, sklopí pár sedadel (ze kterých jemně a slušně vystrnadí cestující), pomůže vozíčkářovi dovnitř, připoutá ho ze dvou stran, zasune plošinku... V klidu, s úsměvem. Co na tom, že nabere zpoždění pár minut? Samozřejmě s cestujícím prohodí pár vět.

Cestující na oplátku zdraví při nastupování (řidič jim poděkuje, že mu ukážou průkazku) a při vystupování poděkují a rozloučí se. Žádné mačkání u dveří v obavě, že nestihnou včas vystoupit. V klidu, ještě trochu pokonverzovat...

Přijdete-li na zastávku, nehledejte na ní jízdní řád. Máte přece smart phone s google mapou včetně vyhledávání spojů. Nebo pošlete sms na dané číslo s kódem zastávky a obdržíte smskou čas nejbližšího odjezdu. Prostě tak, abyste se minimálně namáhali.

S klukama cestujeme docela rádi. 2x týdně do juda. Sice je to občas napínavé, časy odjezdů ve špičce absolutně nesedí (+ - 10 min.) - to je patrné z výše napsaného. Ale lidé jsou přátelští, nikdo nespěchá, trenér chodí později než my...prostě pohoda.

Chcete-li se projít pěšky, jste zřejmě považována za největšího exota. Uvedu příklady:
- Jdeme s Vítkem domů z parku. Je to pomalou chůzí půl hodiny. "Cože? Pěšky? Já vás svezu!"
- V supermarketu po zaplacení se mě ptá náhodná spolunakupijící - "Jste tady autem? Ne? Já vás zavezu!"
- Marťa s Míšou běží po chodníku, pár metrů přede mnou. Na křižovatce čekají vzorně na semaforu. Než dojdu, stačí někdo vystrčit hlavu z okýnka a zeptat se jich "Are you OK?" No, byli OK, prostě jen šli pěšky :o)
- Vyprávím jedné milé paní o naší touze zahrát si na klavír. Paní je bývalá učitelka klavíru. Chce nám pomoct. Ptám se jí, zda ve škole mají klavír (a doufám v její návrh - pozvat nás k sobě domů, bydlí u školy). Ona potvrdí, že ve škole mají. Chvíli přemýšlí - "No ale jak se tam bez auta dostanete?!? " Podotýkám, že škola je 30 min pomalé Vítkovy chůze. A autobus tam jezdí co čtvrthodinu. Snažila jsem se nerozesmát... Ale dopadlo to dobře. Pochopila, že k ní zvládneme dojet :o)

Někdy si říkám, jestli děti netýrám, když jim dovolím jít (či dokonce běžet!) pěšky :o)

Poslední možnost - kolo.
Je tu pár cyklostezek a prázdné chodníky. Ovšem, je tu i jedna rostlina - Kotvičník - se šílenými trny. Než jsme ji odhalili, vytáhl Radovan z pláště kol minimálně 10 kousků. A toho lepení!
Dnes byl Radovan s Marťou a Míšou v parku. Přijeli otrávení - opět několik trnů.
V první chvíli mě napadlo - prodat kola... Ale dohodli jsme se, že jim dáme ještě šanci. Prostě se tu musí jezdit opatrně, v žádném případě ne po trávě.
A já aspoň vím, že když se muž nevrací včas z práce, nemusím se bát, to jenom fouká kolo na každé křižovatce...
Dnešní výlet na kole Radovan zhodnotil - zlaté Brno!

Co mě osobně z výše sepsaného vyplývá?
Když chcete být tlustí a nemotorní, následujte tento životní styl.
Já dám přednost pěší chůzi (ač mnohdy vedle velkých cest) a Radovan radši zařadí navečer rituálek lepení kola.

A co si budu pamatovat, až se vrátím do Brna?
1. usmívat se na lidi a mluvit s nimi (i když se budou tvářit jako citron), třeba někoho nakazím :o)
2. méně spěchat (ale tady si moc nevěřím :o)
3. kdykoli půjde o zvýšení pohodlí na úkor přírody a svobody - řeknu NE.

Dobrou noc!

Žádné komentáře:

Okomentovat