neděle 29. října 2017

Párty Jasmíny

Včera jsme vstřebali nové kulturní a společenské zkušenosti a stali se tak zralejšími Američany. Byli jsme pozvaní na narozeninovou párty Jasmínky, vnučky salvádorské babičky bydlící v našem ležatém paneláčku. S rodinou jsme se sice moc neznali, ale salvádosrké vnučky si oblíbily našeho Vítka a použivaly ho jako plyšáka. Babička nám určitě chtěla zprostředkovat autentický prožitek pravé salvádorské párty. A jsme moc rádi, povedlo se jí to. Pozvánka na párty byla pohlednice s lebkou z jedné strany a náhrobním kamenem ze strany druhé a s nápisem "An invitation" ("Pozvánka"). Nevím přesně, kam ta pozvánka směřovala, ale to byla asi součást halloweenského vtipkování. Lidi si teď kolem Halloweenu vyrábějí na předzahrádkách malé hřbitůvky a zasazují tam nejrůznější kostlivce a strašidla, ale o tom ještě jindy.

Kluci vyrobili své osvědčené druhy vlaštovek, Vítek nakreslil autobus, Hanka přikoupila holčičí dárečky a hurá na to. Měli jsme přijít v kostýmech. Marťa šel za tykev, Míša za kouzelníka a Vítek za pavouka. Dějiště párty bylo z dálky jasně poznat, na střeše byla osvětlená tarantule a živý indián se zaschlými pramínky krve a mečem z hvězdných válek. Vmísili jsme se nenápadně do davu. Ale úplně nenápadní jsme nebyli, protože jsme jako bledé tváře mezi převážně hispánskými slavícími dost svítili. Navíc jsme neměli asi úplně nejvhodnější masky, byly málo děsivé a postrádaly jakoukoliv dávku krve. Ale jedna holčička byla za včeličku, to nás uklidnilo.
 

Výzdoba domu byla gigantická, pavouci, zombie, kostlivci, na dvorku hrobečky a idylická fontánka se zelenou tekutinou a plovoucíma očičkama. Očička plavala i v džusu a zdobila dort společně s červenou polevou coby stékající krev. U dvorečkových hrobečků trčely ze země ruce s lampičkami a u nich byly položené krabičky vydávající sténající zvuky. Garáž byla vyzdobená krepáky, zombie kresbami, oblečeným kostlivcem a laserovými světelnými efekty ve stylu zombie diskotéky. Potah křesla v garáži byl ve stylu americké vlajky. "Dekorace nám zabrala dva týdny," říká maminka oslavenkyně. Moc se nemůžu soustředit na to, co říká, protože z ní nemůžu spustit oči. Okouzlily mě její růžky naražené na čelo krvavě stékajícími potůčky a červené oči. Potkat ji o samotě, asi bych si strachy cvrknul. Manžel byl střízlivější, měl jenom drákulovské zoubky a pusu ušmudlanou od právě vysáté krve spoluslavících. To už se dalo.
 









Kromě tradičního společného zpívání "Happy birthday to you" a rozřezávání dortu, bylo na programu ještě vyhlášení nejlepších masek, hlavní výherce dostal slušivou sošku kostlivce a tři dolary, a hlavně Piňata. Je to tradice hispánských Američanů, která zanechala obzvlášť ve Vítkovi hluboký dojem, protože po cestě domů nemluvil o ničem jiném. Několikrát jsme se neorganizovaně shromáždili na dvorku, že bude piňáta, a pak se zase odshromáždili na jinou aktivitku, ale pak to přišlo. Na dvorku bylo vodorovně zavěšené lano a z něj visela taková věc - krabice oblepená nazdobenými kornoutky. Za velkého hlaholu a povzbuzování a pískání až ječení se postupně vystřídaly všechny slavící děti ve svém vystoupení. Slavič dostal do ruky basebalovou pálku, na oči pásku, aby neviděl a dostal za úkol mlátit do piňaty, oné nazdobené krabice. Cílem bylo krabici rozbít, aby se z ní vysypaly sladkosti. Do okamžiku prvního narušení stěn krabice šlo jenom o to, aby maminka dávající baseballistovi do ruky pálku, včas uskočila, aby jí baseballista neodpálkoval krvavý růžek. V okamžiku, kdy se piňata blížila rozsypání, začal boj o život malých zombieků. Všichni cítili příležitost, že si nasbírají dostatek sladkostí na zimu a po každém úderu pálkou vybíhali do nebezpečné blízkosti baseballisty. Ke konci se hra zvrhla v boj o život a o sladkosti. Největším povzbuzovatelem byl salvádorský dědeček Francisco. Ten mi pak nadšeně vypravoval, jak jeho pradědeček připravil tři piňaty, do jedné dal mince, do druhé dolarové bankovky a když nadšené vyextázované děti rozmlátily třetí piňátu a očekávaly, že se z ní vysypou aspoň diamanty, popadali z ní krabi, rozutekli se do všech stran a pradědeček se uchichtal, jak je doběhl. 



Na závěr ještě jedna nepřekvapující fotka dítěte na párty. Takhle nějak vypadá americké dítě na párty - hraje hru na mobilu, křoupe brambůrky a pokukuje na všedypřítomnou televizi:



A na úplný závěr ještě nezapomenutelná zkušenost s pártyovým záchodem. Měl jsem tu čet zavést Vítka na místní záchodek a při otevření poklopu jsem se nestačil divit. Ono to vevnitř svítilo! Zdroj světla byl naštěstí celkem prozaický, malá žárovička pod rantlíkem. Měnila poutavě barvy a dodávala párty tu pravou magickou atmosféru. Už už jsem vytahoval mobil, že to vyfotím, ale pak mi to připadalo trochu ulítlé - Vítkův zadeček ve svítícím záchodku. Takže fotkou neposloužím. Dobrou noc a hezké sny!

středa 25. října 2017

Nečekané kousky

Konečně se tu zase něco objeví :o) Za tu dobu, co jsme nepsali, se toho stalo dosti. Ale času je nějak méně... Zkusím tady sepsat vše, co nás tady za poslední dobu překvapilo.

1. Jít na lítačku
Co jsme v Brně postrádali, je tady, v přebezpečné Americe možné! (Díky ukázněným řidičům a polouzavřeným sídlišťátkům.) Děti si tady spolu volně hrají venku! Občas se někdo za někým staví, ať jde ven. Zkoumají místní zákoutí při hře na schovávanou (už objevili řeku za plotem), házejí planými jablíčky, vyrábějí blátíčko a dělají v něm cestičky, naši kluci přišli s velkovýrobou a pouštěním vlaštovek...a spoustu dalšího, o čem nemám tušení. Nedávno jsem si troufla vypustit s bandou dětí i Vítka. O něj se nebojím, spíš o majetek a životy okolosihrajících... Čekala jsem každou chvíli, že někdo přijde s pláčem...nic...hodinu...dvě...tři... Zázrak!

2. Plýtvající a dávající
Vytáčí mě tu pořád to plýtvání (jídlo, odpadky-obaly, levné čínské hračky, vše na 1 použití...). Na druhou stranu jsou Američané zřejmě mnohem víc zvyklí dávat. Na nejrůznější charitativní účely.
Jednou z "obětí" této schopnosti jsme se stali i my. Ptali se nás jedni rodiče z juda, jestli nepotřebujeme nějaké teplé věci...než to odnesou do charity. Nebránili jsme se. V judu to nějak rozšířili a jednoho dne po tréninku nám 2 rodiny snesly 2 pytle oblečení a hraček. A nejen starých, na dotrhání. Většina byla úplně nová, zjevně zakoupená pro nás. I hračky - dokonce smysluplné (hry, knížky, lego za tisíce Kč...)

3. Slow life, fast food, drive through
Americké tempo je úžasně pomalé a pohodlné. Např. pokladní v supermarketu by u nás byly dávno vyhozeny (pracují pomalu, pokecají se zákazníkem, pořád řeší nějaký problém, takže fronta narůstá...). Všichni jsou trpěliví (i ti ve frontě), přijít pozdě není problém (na což si těžce zvykám), hlavní slogan - "take it easy".
Možná znáte fast food typu drive through (jet skrz - doslova). Prostě budku s hamburgry a pod., kde nemusíte ani vylézt z auta, jen přibrzdíte u okýnka, zaplatíte...a kulturně pojíte... Ještě jsme to nezkoušeli. Musíme to do odjezdu stihnout! Co ale už nestihneme vyzkoušet, jsou "drive through" kaple v Las Vegas, kde můžete být v jakoukoli denní a noční hodinu oddáni. Stačí přijet s vyplněným formulářem, klidně v riflích, svědky vám dodají...no a jste oddáni! 2 minuty? Maximálně. No nevyužijte to! Protože tady je manželství finančně výhodnější než být single... Jedni z juda se takhle vzali. A už mají 3 děti :o)

4. Americká party
Neboli návštěva. Byli jsme pozváni k jedněm z juda. Ona je autistka (Asperger sy), on (pokud jsem správně pochopila) má bipolární poruchu (střídá se deprese a mánie). 6-letá dcera je autistka. Ovšem na nikom z nich byste to příliš nepoznali. Když jsem je poprvé uviděla v judu, byli mi podezřelí. On i ona - móda hip hop (či co), ona obrovská sluchátka na uších, on celou dobu čepici... U nás byste řekli-zastydlá puberta. Zjistili jsme, že:
- ona je o 8 let starší než on
- on je ochoten nám vozit kluky do juda, abych já mohla zůstat doma
- on si oblíbil našeho Vítka (pořád s ním řádí)
- jsou neskutečně laskaví lidé
- ve sluchátkách má ona puštěné violoncello na uklidnění, její maminka je profesionální hudebnice
- snaží se nám pomoct, jak to jen jde
No a právě oni nás pozvali na párty. Oslava medailí z turnaje :o) Upekli na ohni zeleninu (tedy připálili, ale komu by to vadilo?).  Pojedli jsme hezky z plastu. Pro děti přichystali "perfektní program" - počítačové hry - závodničky. Dospělí plkali na gauči (nic zvláštního). V ČR bych řekla - ztracené odpoledne!
Co řeknu tady a teď?
Nemám ráda americký způsob života. Ale mám ráda ty lidi! A to je cenná zkušenost.

Kdo ví, co nás tu ještě překvapí? Máme před sebou Helloween. Po vánocích největší svátek (proč!!!). Morbidní kýč :o) (Domy se velkolepě zdobí lebkami, kostlivci, hřbitůvky, pavouky apod, prý je to "fun"). Vydlabem dýni a nasajem umrlčí atmosféru: o)

See you! (Naviděnou)