Párty Jasmíny

Včera jsme vstřebali nové kulturní a společenské zkušenosti a stali se tak zralejšími Američany. Byli jsme pozvaní na narozeninovou párty Jasmínky, vnučky salvádorské babičky bydlící v našem ležatém paneláčku. S rodinou jsme se sice moc neznali, ale salvádosrké vnučky si oblíbily našeho Vítka a použivaly ho jako plyšáka. Babička nám určitě chtěla zprostředkovat autentický prožitek pravé salvádorské párty. A jsme moc rádi, povedlo se jí to. Pozvánka na párty byla pohlednice s lebkou z jedné strany a náhrobním kamenem ze strany druhé a s nápisem "An invitation" ("Pozvánka"). Nevím přesně, kam ta pozvánka směřovala, ale to byla asi součást halloweenského vtipkování. Lidi si teď kolem Halloweenu vyrábějí na předzahrádkách malé hřbitůvky a zasazují tam nejrůznější kostlivce a strašidla, ale o tom ještě jindy.

Kluci vyrobili své osvědčené druhy vlaštovek, Vítek nakreslil autobus, Hanka přikoupila holčičí dárečky a hurá na to. Měli jsme přijít v kostýmech. Marťa šel za tykev, Míša za kouzelníka a Vítek za pavouka. Dějiště párty bylo z dálky jasně poznat, na střeše byla osvětlená tarantule a živý indián se zaschlými pramínky krve a mečem z hvězdných válek. Vmísili jsme se nenápadně do davu. Ale úplně nenápadní jsme nebyli, protože jsme jako bledé tváře mezi převážně hispánskými slavícími dost svítili. Navíc jsme neměli asi úplně nejvhodnější masky, byly málo děsivé a postrádaly jakoukoliv dávku krve. Ale jedna holčička byla za včeličku, to nás uklidnilo.
 

Výzdoba domu byla gigantická, pavouci, zombie, kostlivci, na dvorku hrobečky a idylická fontánka se zelenou tekutinou a plovoucíma očičkama. Očička plavala i v džusu a zdobila dort společně s červenou polevou coby stékající krev. U dvorečkových hrobečků trčely ze země ruce s lampičkami a u nich byly položené krabičky vydávající sténající zvuky. Garáž byla vyzdobená krepáky, zombie kresbami, oblečeným kostlivcem a laserovými světelnými efekty ve stylu zombie diskotéky. Potah křesla v garáži byl ve stylu americké vlajky. "Dekorace nám zabrala dva týdny," říká maminka oslavenkyně. Moc se nemůžu soustředit na to, co říká, protože z ní nemůžu spustit oči. Okouzlily mě její růžky naražené na čelo krvavě stékajícími potůčky a červené oči. Potkat ji o samotě, asi bych si strachy cvrknul. Manžel byl střízlivější, měl jenom drákulovské zoubky a pusu ušmudlanou od právě vysáté krve spoluslavících. To už se dalo.
 

Kromě tradičního společného zpívání "Happy birthday to you" a rozřezávání dortu, bylo na programu ještě vyhlášení nejlepších masek, hlavní výherce dostal slušivou sošku kostlivce a tři dolary, a hlavně Piňata. Je to tradice hispánských Američanů, která zanechala obzvlášť ve Vítkovi hluboký dojem, protože po cestě domů nemluvil o ničem jiném. Několikrát jsme se neorganizovaně shromáždili na dvorku, že bude piňáta, a pak se zase odshromáždili na jinou aktivitku, ale pak to přišlo. Na dvorku bylo vodorovně zavěšené lano a z něj visela taková věc - krabice oblepená nazdobenými kornoutky. Za velkého hlaholu a povzbuzování a pískání až ječení se postupně vystřídaly všechny slavící děti ve svém vystoupení. Slavič dostal do ruky basebalovou pálku, na oči pásku, aby neviděl a dostal za úkol mlátit do piňaty, oné nazdobené krabice. Cílem bylo krabici rozbít, aby se z ní vysypaly sladkosti. Do okamžiku prvního narušení stěn krabice šlo jenom o to, aby maminka dávající baseballistovi do ruky pálku, včas uskočila, aby jí baseballista neodpálkoval krvavý růžek. V okamžiku, kdy se piňata blížila rozsypání, začal boj o život malých zombieků. Všichni cítili příležitost, že si nasbírají dostatek sladkostí na zimu a po každém úderu pálkou vybíhali do nebezpečné blízkosti baseballisty. Ke konci se hra zvrhla v boj o život a o sladkosti. Největším povzbuzovatelem byl salvádorský dědeček Francisco. Ten mi pak nadšeně vypravoval, jak jeho pradědeček připravil tři piňaty, do jedné dal mince, do druhé dolarové bankovky a když nadšené vyextázované děti rozmlátily třetí piňátu a očekávaly, že se z ní vysypou aspoň diamanty, popadali z ní krabi, rozutekli se do všech stran a pradědeček se uchichtal, jak je doběhl. 

Na závěr ještě jedna nepřekvapující fotka dítěte na párty. Takhle nějak vypadá americké dítě na párty - hraje hru na mobilu, křoupe brambůrky a pokukuje na všedypřítomnou televizi:

A na úplný závěr ještě nezapomenutelná zkušenost s pártyovým záchodem. Měl jsem tu čet zavést Vítka na místní záchodek a při otevření poklopu jsem se nestačil divit. Ono to vevnitř svítilo! Zdroj světla byl naštěstí celkem prozaický, malá žárovička pod rantlíkem. Měnila poutavě barvy a dodávala párty tu pravou magickou atmosféru. Už už jsem vytahoval mobil, že to vyfotím, ale pak mi to připadalo trochu ulítlé - Vítkův zadeček ve svítícím záchodku. Takže fotkou neposloužím. Dobrou noc a hezké sny!